básnicky husty
Sirotek
U hrobečku dítě stálo, z plna hrdla mlčelo,
před chvíli se usmívalo když tatínka věšelo.
Tu si náhle pomyslelo:"máma má o tátu strach!"
nechtělo maminku trápit - teď je dvojnásobný vrah.
Dva hrobečky vedle sebe, brácha vchází do dveří,
za chvíli už budou tři, když se dílo podaří.
Setmělo se, měsíc vyšel, dítě už má strašný hlad,
nu a tak si umanulo z Macka guláš udělat.
"Čiči Macku, pojď sem ke mně, dítě zvedá topůrko,
Macek přišel, dítě jásá,"už tě mám ty potvůrko.
Vzpomnělo pak na babičku, na tu starou lakotu,
záhy vetchá stařenka, zdobí tyčku u plotu.
Když to děda všechno spatřil, zasípal:"Ty hajzlíku!",
staré kosti pomalé jsou, neunikly majzlíku.
Po chvíli pak upozornil, alarm VB stanici,
že se něco nekalého, děje v místní márnici.
Kapitán se líně zvedá, do auta se doplazil,
dítě zmáčklo odpal včas, s bombou k nebi vyrazil.
Tak se dítě pojistilo, že mu už nic nebrání,
dál si hrát na predátora, bez trestního stíhání.
U hrobečku dítě stálo, z plna hrdla mlčelo,
před chvíli se usmívalo když tatínka věšelo.
Tu si náhle pomyslelo:"máma má o tátu strach!"
nechtělo maminku trápit - teď je dvojnásobný vrah.
Dva hrobečky vedle sebe, brácha vchází do dveří,
za chvíli už budou tři, když se dílo podaří.
Setmělo se, měsíc vyšel, dítě už má strašný hlad,
nu a tak si umanulo z Macka guláš udělat.
"Čiči Macku, pojď sem ke mně, dítě zvedá topůrko,
Macek přišel, dítě jásá,"už tě mám ty potvůrko.
Vzpomnělo pak na babičku, na tu starou lakotu,
záhy vetchá stařenka, zdobí tyčku u plotu.
Když to děda všechno spatřil, zasípal:"Ty hajzlíku!",
staré kosti pomalé jsou, neunikly majzlíku.
Po chvíli pak upozornil, alarm VB stanici,
že se něco nekalého, děje v místní márnici.
Kapitán se líně zvedá, do auta se doplazil,
dítě zmáčklo odpal včas, s bombou k nebi vyrazil.
Tak se dítě pojistilo, že mu už nic nebrání,
dál si hrát na predátora, bez trestního stíhání.
cesta životem
Až se otočíš a uvidíš mě ležet na zemi,
Ne, neodpočívám… Už sem umřela.
Jdi dál a nech mě tam ležet,
Zasloužím si to a ty to víš.
Víš i to že bych žádnou cestu nevzdala.
Že sem se poctivě s cestou životem porvala…
Ale už mi došli síly, už nemam na to jít dál.
Cíl mí cesty mizí hodně v dáli.
Už tam nedojdu… ani tam snad nechci dojít.
Ztratila sem všechno… přátele, rodinu i sebe.
Nikdy sem nechtěla moc, jenom malinko pochopení.
Nikdo mě nikdy nepochopil, pro mě už tu místa není.
Zbortil se mi svět a cesta se zasypala kemeny.
Fakt už nejdu dál, stejně není nikdo,
Kdo by se pro mě vrátil, kdo by za mě život položil,
Ale já, já bych položila život za všechny.
A tak když umřu, tak jenom pro vás…
Vždycky sem byla nikdo, nebyla sem nic.
Neměla sem nikoho,kdo by mě obejmul
a podal pomocnou ruku…
A tak nejsem hodna žádného smutku,
Ted není chvíle dopouštět se dobrých skutků.
Proto jděte dál svojí cestou, životem…
Zapomente na mě.. už napořád
Bez názvu
Slzy stékají po tváři,
proč už slunce nezáří?
Ten úsměv náhle zmizel,
člověk najednou viděl,
že život i smutné stránky má,
když tě něco bolí,nikdo si tě nevšímá.
A můžeš se začít smát,
až pochopíš,že tě má někdo opravdu rád
Nesmíš se bát promluvit,
usmát se, či spustit křik.
Nesmíš se bát okolí, život někdy zabolí!
Znovu musíš bojovat,
znovu v každé době,
nesmíš věřit lidem,
musíš věřit sobě!
Komentáře
Přehled komentářů
Vskutku dobré, k zamyšlení pozitivní aj negativní. Pokračuj v tvorbě,máš na to buňky ....alá s pozdravem Mário
Reakce
(Pochič, 29. 9. 2006 14:27)