goodpood

Že nevíte, kdo je to Richard Ashcroft? Určitě si vzpomenete na pět let starou písničku "Bittersweet Symphony" z alba "Urban Hymns" (1997) skupiny The Verve. Tak právě ten drzý chlápek, který demoluje kapotu auta (projde se po ní) a vráží do lidí až takovou silou, že padají k zemi jako hrušky, to je Richard Ashcroft. "Urban Hymns" málem nevzniklo, jelikož The Verve se po vydání druhé desky "A Nothern Soul" (1995) hodně rozhádali. Ve skutečnosti však Ashcroft není žádný rebel, a to se odráží i v jeho hudbě. Právě vyšla jeho druhá sólová deska "Human Conditions", která v mnoha směrech pokračuje v započatém díle debutového alba "Alone With Everybody" (2000). Richard Ashcroft píše velmi zajímavé písničky, které mají svou náladu, zajímavý text a příjemnou melodii. "Human Conditions" původně mělo být dvojalbem, ale nakonec by to měly být dvě desky, které vyjdou brzy po sobě (je otázkou, co se rozumí pod pojmem brzo). Do poslední chvíle se tajil i seznam skladeb na desce a finální podoba obalu je odlišná, něž má oficiální promo nosič. Ashcoft se zhostil při nahrávání i několika nástrojů, ale pozval si i několik hostů. Mezi nimi můžete najít jeho bývalého kolegu z The Verve a hráče na bicí Petera Salisburyho. Zajímavým hostem, který ozvláštnil skladby na albu hrou na perkuse, je Talvin Singh. Všech deset kompozic "Human Conditions" vás nezklame, vždy se tvrdilo, že The Verve vlastně byl jen Richard Ashcroft a na sólových deskách pokračuje v již dobře rozjetém vlaku vlastní tvorby. Svět kytar, kláves, bicích a majestátních smyčců, to je celková atmosféra celé nahrávky.